Nestačí mít svaly. Hana Dvorská radí, jak si udržet funkční tělo i s věkem

Silový trénink patří k největším fitness trendům současnosti. Hanka Dvorská proti činkám nic nemá, vadí jí ale, když posilování zůstane uzavřené mezi čtyřmi stěnami fitness centra. 

Lidi tahají činky, ale na druhou stranu neudělají shyb. Říkám si, k čemu jim to tahání činek je?

Podle Hany Dvorské by síla měla mít především praktický přesah. Cílem by mělo být umět pracovat s vlastním tělem. Hance připadá, že jsme si zvykli budovat sílu hlavně pomocí strojů a činek, ale v reálném životě ji pak neumíme využít. 

S trochou nadsázky se směje i farmářské chůzi s kettlebellem. „Vždyť podobnou práci můžeme udělat cestou z obchodu s těžkým nákupem nebo při práci kolem domu.“  Sama je zastánkyní přirozeného a všestranného pohybu – lézt, přelézat, viset, běhat, skákat, přeskakovat… a přitom všem využívat vlastní tělo i prostředí kolem sebe. „Zpátky na stromy,“ shrnuje s nadsázkou svoji pohybovou filozofii.

Sama se podle tohoto principu řídí celý život. K šedesátinám dostala jednokolku. Sedla na ni a okamžitě spadla. Mohla ji odložit s tím, že tohle už se učit nepotřebuje. Místo toho ale chodila každý den na sportovní hřiště a zkoušela to znovu a znovu. 

Zpočátku se jí kluci, kteří vedle hráli basketbal, smáli. Když ale viděli, že se nevzdává a postupně se zlepšuje, začali jí fandit. 

Říkala jsem si: Když na tom někdo jezdí, tak se to naučím. Já jsem se učila v šedesáti, ale naučila jsem se to. Když se chcete něco naučit, musíte to zkrátka dělat.

Jednokolka jí navíc dala přesně to, co od pohybu očekává: zapojení celého těla, rovnováhu, pevný střed, a především další novou dovednost. Právě schopnost učit se nové pohyby, zkoušet, co naše tělo ještě dokáže, a nenechat ho ustrnout je jednou z hlavních myšlenek, které se celým Hančiným přístupem k pohybu prolínají.

Podobně vypadají její pověstné „hogo fogo víkendy“. Podle názvu byste možná čekali luxusní resort s vířivkou a all inclusive, ale kdo zná Hanku Dvorskou, tuší, že realita je přesně opačná. 

S partou z jejích bootcampů vyráží do jednoduchého areálu s palandami a jídlem z výdejního okénka, které mnozí z nás ještě pamatují z dob školních jídelen. Hanka časem posunula „luxus“ ještě o úroveň výš. Se stejnou partou nadšenců začala jezdit na čundry.  Batoh, karimatka, spacák, ešus a noc pod širákem. 

Někteří v životě nebyli na čundru. Představ si to. Říkám jim: Vezmi si ešus, vařič a jedeme. Loni jsme zvládali denně 35 kilometrů na Kokořínsku a letos jsme vyrazili na Šumavu.

Nejde přitom jen o společný zážitek a budování party. Hanka je přesvědčená, že přílišné pohodlí nás postupně připravuje o odolnost. Myslí si, že žijeme v obrovském blahobytu a jak všichni všechno máme a žijeme v pohodlí, ztrácíme odolnost. Nemusíme samozřejmě hned všichni spát pod širákem nebo skákat z letadla. 

Není od věci vracet do našich životů sem tam malé dávky nepohodlí a občas si připomenout, že ke spokojenosti nepotřebujeme absolutní komfort.

Sama to praktikuje třeba otužováním. Dvakrát týdně chodí celoročně plavat do Vltavy a bez okolků přiznává, že ani jí se do ledové vody pokaždé nechce. Možná právě v tom vidí největší smysl. 

Je to o morálce, o tom překonat se. Myslím, že se tam do ledové vody v té zimě nechce nikomu. Ale řeknu si: nádech, výdech a jdu. A pak se pochválím: Jsem dobrá, že jsem tam vlezla.

Právě pocit, že člověk dokázal překonat vlastní nechuť a nepohodlí, je pro ni možná stejně důležitý jako samotný pohyb.

Nejnovější výzvou je pro Hanku Dvorskou Star Dance. Přestože celý život běhá, posiluje, leze nebo skáče z letadla, tanec je pro ni úplně jiný svět. Najednou musí své tělo naučit pohybovat se způsobem, na který dosud nebylo zvyklé. 

Učím se vyjadřovat tancem. Nechodit jako voják, jak jsem zvyklá, ale naučit se takovou tu hezkou chůzi. A právě to mi na Stard Dance baví - tanec je pro mě další nový sport, který se učím.

Nové pohyby ale nejsou jedinou výzvou. Zatímco fyzickou zátěž zvládá její trénované tělo dobře, mnohem větším soupeřem se ukázaly být taneční boty. Přesněji prsty namačkané v úzkých saténových střevíčcích. 

A protože Hanka je Hanka, rozhodla se potrénovat i tohle. Na podpatcích proto chodí doma a bere si je dokonce i na vaření. 

Vezmu si podpatky, zástěru, škrabku na brambory a škrábu brambory v těch krásných saténových botičkách :-).

Hanka nijak nepředstírá, že nestárne. Jak s nadhledem říká, proti věku není léku. Přibývající roky ale podle ní neznamenají, že bychom se měli automaticky vzdávat věcí, které máme rádi, nebo se smířit s tím, že naše tělo toho bude umět stále méně. Jen je potřeba počítat s tím, že udržet si kondici dá s věkem víc práce. 

Sama to poznala po operaci kolena, kdy několik měsíců prakticky nemohla cvičit. Na vlastní oči viděla, jak rychle svaly ubývají a jak těžké je získat je po šedesátce zpátky. Přesto se jí to podařilo. „Jde to. Ale už to dá víc práce. Musí se makat.“ 

Stárnutí tedy nepopírá, jen se mu nehodlá poddat bez boje. A jak je u ní zvykem, dokáže to shrnout po svém: 

Člověk stárne a přirozeně jde prostě všechno do háje. A já na to nechci přistoupit. Chci prostě do rakve doskákat. :-)

Hanka přitom rozhodně nezůstává jen u bezpečných výzev. Se svým partnerem Emilem se pustila i do BASE jumpingu – seskoků z pevných objektů či skal s padákem. A přestože má za sebou spoustu adrenalinových zkušeností, otevřeně přiznává, že strach cítí pořád. Nejde podle ní o to nebát se, ale dokázat se strachem pracovat a věřit tomu, co umí. A právě okamžik, kdy svůj strach překoná, je pro ni důležitou součástí celého zážitku. 

Dýcháš a říkáš si: Vždyť já to umím. Vím, jak se mám odrazit. Věřím si. A jdu do toho. A pak si řekneš: Ty jo, dobrý, prostě jsem to dala. A to znamená, že ještě nepatřím do starého železa.

Když se Hanky na konci podcastu zeptala moderátorka Markéta Chýňavová, jak by chtěla, jejími vlastními slovy, „doskákat do rakve?“, nepotřebovala dlouho přemýšlet.

„Radostně.“ 
„Nebrat se moc vážně. Nestydět se za svůj život, být veselý a koukat se na vše s nadhledem.“  
„S láskou v srdci a přáteli kolem sebe.“
„S humorem“, humor je hrozně důležitý. V životě mi mockrát pomohl. 

A pak je tu samozřejmě pohyb, který se prolíná celým Hančiným životem. 

!!! Nebojte se zkoušet nové věci !!!