Podcast NAVŽDY MLADÍ #8: Jindřiška Zemanová a Aleš Kroužecký mluví o fyzické zdatnosti

Fyzická zdatnost je biomarker budoucnosti - právě ta rozhoduje o tom, jak dlouho si zachováme zdraví, sílu, soběstačnost i radost z aktivního života.

V ordinaci se běžně měří krevní tlak, cholesterol nebo hladina cukru v krvi. Podle sportovního lékaře a přednosty Ústavu sportovní medicíny a aktivního zdraví docenta Aleše Kroužeckého bychom měli mnohem větší pozornost věnovat ještě jednomu ukazateli – fyzické zdatnosti. 

Víme z obrovských klinických studií, že fyzická zdatnost souvisí nejen s rizikem mnoha onemocnění, ale i s délkou a kvalitou života.

doc. MUDr. Aleš Kroužecký, Ph.D. 

Co si pod tím ale představit? Rozhodně nejde o to, jestli uběhneme maraton nebo vyjedeme nejtěžší horské stoupání.

Fyzická zdatnost znamená, že naše tělo zvládá to, co od něj chceme dnes, a bude to zvládat i za deset, dvacet nebo třicet let: že bez zadýchání vyjdeme schody, uneseme batoh na vícedenní trek, zvládneme bez problémů celodenní túru nebo si bez problémů klekneme k ohni a jednou si budeme moct hrát bez obav s vnoučaty. 

Právě schopnost dělat běžné i dobrodružné věci s lehkostí je jedním z nejlepších ukazatelů toho, jak zdraví skutečně jsme.

doc. MUDr. Aleš Kroužecký, Ph.D. 

Ve třiceti možná stačilo jen běhat nebo jezdit na kole. Jenže s přibývajícím věkem tělo potřebuje pohyb pestřejší. Přirozeně nám totiž ubývá svalová hmota, zhoršuje se naše stabilita i koordinace a bez silového tréninku nebo cvičení rovnováhy se tento proces ještě urychluje. Proto bychom se podle Aleše Kroužeckého měli od jednostranného pohybu, který možná milujeme, vrátit zpět k jeho pestrosti.

To, jak bych se měl hýbat, se vyvíjí s věkem. Například milujeme běhání, to neznamená, že pokud nám bylo třicet a dosud nás bavilo běhat velké objemy, že nám bude prospívat běhat podobně po celý další život. S věkem nám ubývá svalovina a pohybový aparát potřebuje i něco jiného. V zásadě bych řekl, že od specializace se musíme vrátit zpět k nějaké generalizaci pohybu, k jeho pestrosti.

doc. MUDr. Aleš Kroužecký, Ph.D.

Pohyb po čtyřicítce by měl stát na třech základních pilířích – vytrvalosti, síle a rovnováze. 

Nestačí jen přidávat kilometry. Důležité je rozvíjet tělo komplexně, aby nám dobře sloužilo i v dalších desetiletích. Například, ubrat jeden běžecký trénink a místo něj zařadit posilování nebo cvičení rovnováhy, může být pro zdraví mnohem větším benefitem než další naběhané kilometry.

Jindřiška Zemanová je bývalá profesionální triatlonistka a bikerka, několikanásobná mistryně republiky, vítězska světových pohárů a dvojnásobná mistryně světa, ale hlavně člověk, který sportem žije dodnes. Pohyb je pro ni přirozenou součástí života, jen se za poslední roky změnil důvod, proč se hýbe.

Snažím se mít radost z toho, že se můžu hýbat, že jsem venku a že mi tělo sportovat dovolí. Ale pořád je to u mě proces.

Jindřiška Zemanová, bývalá profesionální sportovkyně v teréním triatlonu

Otevřeně přiznává, že nejtěžší pro ni nebylo přijmout změny, a i možnosti svého těla, ale změnit způsob jak o sportu a pohybu uvažuje... 

Dlouhé roky byla zvyklá podstupovat náročné tréninky, vše obětovat sportu a svou hodnotu měřit podle výsledků a výkonů. Přestat se srovnávat se svým mladším já, které bylo schopné podávat vrcholové výkony, není proto jednoduché ani pro ni jako bývalou profesionální sportovkyni. 

Nejtěžší je přijmout, že už nebudu tak rychlá jako ve třiceti. Ale to přece neznamená, že se přestanu hýbat. Jen se učím hledat radost v něčem jiném než ve výsledcích, i když tomu občas stejně podlehnu.

Jindřiška Zemanová, bývalá profesionální sportovkyně v teréním triatlonu

Právě tahle upřímnost je jedním z nejsilnějších momentů celého podcastu. Dřív byl pohyb pro Jindřišku Zemanovou prostředkem k dosažení co nejlepšího výsledku. Dnes je pro ni hlavně cestou ke zdraví, radosti a svobodě. A možná právě to může být výzva i pro některé z nás. Přestat soupeřit se svým dvacetiletým já a začít se hýbat tak, aby nám pohyb dělal radost i za deset nebo dvacet let.

Velkou chybu dělá řada aktivních lidí ve chvíli, kdy se snaží „přetrénovat“ přirozené změny, které s věkem přicházejí. Jakmile se začne zhoršovat výkonnost, automaticky přidávají další tréninky nebo zvyšují jejich intenzitu. Jenže tělo často potřebuje přesný opak – kvalitnější regeneraci. 

Dlouhodobé přetěžování se může projevit horším spánkem, poklesem výkonnosti, ztrátou motivace, opakovanými infekcemi nebo bolestmi pohybového aparátu. Místo aby se výkonnost zlepšovala, začne stagnovat nebo dokonce klesat. 

Někdy paradoxně výkonnost stoupne právě ve chvíli, kdy si člověk dovolí více odpočinout.

doc. MUDr. Aleš Kroužecký, Ph.D.

Podle něj bychom měli regeneraci vnímat jako plnohodnotnou součást tréninku. Právě během odpočinku se totiž tělo přizpůsobuje zátěži, opravuje svalová vlákna a sílí. Neplatí tedy, že čím více trénujeme, tím lepší budeme. Zvlášť po čtyřicítce je často mnohem důležitější najít správnou rovnováhu mezi pohybem a odpočinkem.

Pravidelně se hýbat a být fyzicky zdatní přirovnal Aleš Kroužecký ke spoření na důchod.  Stejně jako si ukládáme peníze na stáří, bychom si měli bychom od čtyřicítky budovat i „pohybový kapitál“. „Silnější svaly, lepší kondice a lepší rovnováha by neměly být cílem samy o sobě, ale rezervou pro dobu, kdy ji budeme skutečně nejvíc potřebovat. Pokud si nebudeme budovat fyzickou zdatnost už teď, nebudeme mít v budoucnu z čeho brát,“ uzavírá Aleš Kroužecký.

Tento podcast vznikl ve spolupráci s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Podcasty NAVŽDY MLADÍ zaměřené na dlouhověkost, zdravý pohyb a longevity jsou dostupné také v audio podobě. Poslechnout si je můžete na: Spotify, Apple Podcasts, Seznam Podcasty a Amazon Podcasts.