Nepál není jen pro horolezce: tři treky bez honby za výškou

V Nepálu trávíme velkou část života a pořád se setkávám s představou, že kdo se tam nevydá k Everestu nebo alespoň někam nad pět tisíc metrů, jako by v Himálaji vlastně ani nebyl. Je to nesmysl

Nepál není seznam výškových bodů, které si člověk musí odškrtnout. Je to cesta mezi vesnicemi, ranní čaj v lodži, vůně rododendronového lesa, buddhistické modlitební zdi, nepálský chaos i ticho, které u nás hledáme čím dál obtížněji. Hory tam nejsou jen nahoře. Jsou přítomné v krajině, lidech i rytmu každého dne.

Honza „Tráva“ Trávníček

A právě proto může být kratší a dostupnější trek pro první návštěvu Nepálu často lepší než velká výprava, při které člověk většinu energie věnuje tomu, aby vůbec zvládl výšku.

Langtang leží severně od Káthmándú a patří k nejbližším velkým horským oblastem dostupným z nepálského hlavního města. Na začátek treku se jede po silnici, takže odpadá vnitrostátní let, který bývá například při cestě do oblasti Everestu nejen dražší, ale také náchylný na změny počasí a zpoždění.

Cesta údolím vede podél řeky, přes lesy a tamangské vesnice až do vysokohorské krajiny v okolí Kyanjin Gompy. Kolem vás postupně vyrostou zasněžené sedmitisícovky, ale samotná trasa nevyžaduje žádné horolezecké vybavení ani technické zkušenosti. Oficiální přehled Nepal Tourism Board popisuje Langtang jako jednu z nejbližších trekových oblastí od Káthmándú, vedenou přes tamangské vesnice, lesy a horské louky.

Kdo má dost sil, dobré počasí a chce se podívat výš, může si přidat výstup na Tserko Ri ve výšce 4 985 metrů. Ale je to možnost, nikoliv povinnost a už vůbec ne jediný důvod, proč do Langtangu jet.

Hory vás nemusí pustit nejvýš, abyste si z nich něco odnesli

Langtang bych doporučil lidem, kteří chtějí opravdový několikadenní himálajský trek, ale nechtějí řešit dlouhou expedici, složitou logistiku nebo extrémní nadmořskou výšku. Navíc je zde silně přítomná tamangská kultura a tibetský buddhismus, takže člověk nejde jen krásnou krajinou. Prochází krajinou, která má vlastní paměť a příběh.

Poon Hill je možná nejznámější krátký trek v Nepálu. A ano, na některých místech bývá živější. Jenže populární neznamená automaticky špatný. Někdy je místo oblíbené jednoduše proto, že dává smysl tam vyrazit.

Trasa obvykle zabere několik dní a jejím nejvyšším bodem je vyhlídka Poon Hill ve výšce 3 210 metrů. Odtud se otevírá panorama masivů Annapurny a Dhaulágirí. Nepal Tourism Board jej doporučuje jako krátký trek vhodný i pro začátečníky a rodiny; zmiňuje cestu rododendronovými lesy a přes gurungské vesnice.

Na Poon Hill se tradičně chodí za východem slunce. Nejste tam zpravidla sami, ale když se první světlo opře do Dhaulágirí a Annapuren, stejně na chvíli zapomenete řešit, kdo vám stojí v záběru. Tedy alespoň do chvíle, než vám tam někdo strčí telefon na tyči. I Himálaj má své civilizační radosti.

Večerní výstup může být taky moc fajn, když vydrží dobré počasí i na výhledy podvečerní.

Poon Hill je dobrá volba pro člověka, který si chce trekking v Nepálu nejprve vyzkoušet. Není technický a nejde do extrémní výšky. To ale neznamená, že se jen tak líně couráte po rovině. Čekají vás dlouhé chody, stoupání a několik hodin chůze denně.

Slovo „lehký“ je v Nepálu vždycky trochu relativní. Nepálská rovina totiž obvykle znamená, že jdete chvíli prudce nahoru a potom prudce dolů.

Honza „Tráva“ Trávníček, horolezec a průvodce

Velkou výhodou Poon Hillu je jeho poloha poblíž Pokhary. Po návratu z hor tak můžete několik dní odpočívat u jezera Phewa, projít si město nebo prostě jen sedět, jíst momo a předstírat, že regenerujete odborně.

Mardi Himal leží rovněž v oblasti Annapuren a představuje pomyslný mezistupeň mezi krátkým Poon Hillem a delšími vysokohorskými treky.

Trasa vede převážně po horském hřebeni a postupně otevírá stále bližší pohledy na Machhapuchhre neboli Fishtail a okolní vrcholy Annapuren. Cesta k Mardi Himal Base Campu sahá přibližně do 4 500 metrů, ale podobně jako v Langtangu není nutné dojít až do nejvyššího bodu. Podle kondice, počasí a aklimatizace je možné cestu ukončit u High Campu nebo některé z nižších vyhlídek.

Mardi Himal je fyzicky náročnější než Poon Hill. Pořád ale nejde o technické lezení ani expedici. Je to dobrá volba pro člověka, který už někdy chodil několik dní po horách a chce se dostat blíž vysokému Himálaji, aniž by musel věnovat cestě tři týdny.

Líbí se mi na něm především postupná proměna krajiny. Začínáte v zeleni, projdete lesy a nakonec se dostanete na otevřený hřeben, kde máte hory téměř před nosem. Člověk přitom nepotřebuje stát na žádném vrcholu. Stačí, že tam může být a chvíli se dívat.

Jedna z největších chyb při plánování první cesty do Nepálu je snaha nacpat do ní co nejdelší trek. Člověk přiletí do Káthmándú, okamžitě vyrazí do hor, po návratu se osprchuje a letí domů. Technicky vzato byl v Nepálu. Ve skutečnosti ale poznal hlavně vlastní pohorky. 

Honza „Tráva“ Trávníček, horolezec a průvodce

Kratší trek můžete dobře spojit s dalšími částmi země:

• Poon Hill i Mardi Himal přirozeně navazují na pobyt v Pokhaře. Ta nabízí nejen odpočinek u jezera, ale také kratší výlety, buddhistické památky nebo další outdoorové aktivity. Nepal Tourism Board ji doporučuje i rodinám a zmiňuje krátké treky, plavbu po jezeře Phewa nebo cestu ke Stúpě míru.
   
• Mezi Káthmándú, Pokharou a oblastí národního parku Chitwan lze do programu zařadit také jednodenní nebo vícedenní rafting. Konkrétní řeka a obtížnost se vybírají podle sezony, stavu vody a zkušeností skupiny. Nemusí přitom jít o závod o přežití. Existují i klidnější varianty vhodné pro lidi, kteří raft viděli zatím hlavně přivázaný na střeše auta.
• A potom je tu Chitwan. Úplně jiný Nepál: nížina, řeky, džungle, vesnice a divoká zvířata. Safari samozřejmě není návštěva zoologické zahrady a příroda vám nic negarantuje. Právě to je na něm dobře. Nepal Tourism Board uvádí Chitwan jako jednu z oblastí vhodných i pro rodinnou cestu a pro poznávání nepálské přírody mimo horské oblasti.

Během jedné cesty tak můžete projít horským údolím, odpočívat u jezera, sjet kus řeky a nakonec se probouzet za zvuků džungle. A nemusíte kvůli tomu ani jednou překročit hranici pěti tisíc metrů.

Ani jednodušší trek by člověk neměl podcenit. Pořád se pohybujete v horách, kde se rychle mění počasí, některé dny nastoupáte stovky výškových metrů a pomoc nemusí být dostupná během několika minut.

Základem je rozumná kondice, kvalitní boty, vrstvené oblečení, ochrana proti dešti a slunci a cestovní pojištění zahrnující pohyb v plánované nadmořské výšce. Stejně důležité je dobře nastavené tempo. Nejrychlejší člověk ve skupině nemusí být automaticky ten nejlépe připravený. Často je to jen člověk, který bude mít další den hodně času přemýšlet, proč tak spěchal.

Aktuální nepálská pravidla navíc u řady tras vyžadují licencovaného průvodce a kartu TIMS vystavenou registrovanou agenturou. Mezi uvedenými oblastmi jsou Langtang, Mardi Himal i trasy v oblasti Poon Hillu. Před cestou je proto potřeba ověřit aktuální podmínky, povolení a pravidla konkrétního národního parku.

Průvodce ale není jen člověk, který zná odbočku. Dobrý nepálský průvodce komunikuje s ubytovateli, hlídá vývoj počasí, pomůže přizpůsobit itinerář skupině a hlavně zná prostředí, kterým společně procházíte. Díky němu není Nepál jen hezkou kulisou pro fotografie.

Lidé si naši agenturu 14 Summits Expedition často spojují především s osmitisícovkami, expedicemi a náročnějšími treky. Ve skutečnosti ale připravujeme také kratší a dostupnější cesty pro lidi, kteří jedou do Nepálu poprvé, nechtějí překonávat výškové rekordy nebo chtějí spojit hory s poznáním dalších částí země.

Pomáháme sestavit trasu podle kondice, času i toho, co chce člověk skutečně zažít. Zajišťujeme místní průvodce, dopravu, povolení, ubytování i navazující program v Pokhaře, na řekách nebo v Chitwanu. Některé cesty provázíme osobně, u jiných se o skupiny starají lidé z našeho nepálského týmu, kterým dlouhodobě důvěřujeme.

Nejde nám o to dostat každého co nejvýš. Jde o to poslat ho na cestu, která mu sedí, a bezpečně ho přivést zpátky.

Honza „Tráva“ Trávníček, horolezec a průvodce

Protože první cesta do Nepálu nemusí být ta nejtěžší. Měla by být hlavně taková, po které se tam budete chtít vrátit.

A Nepál má jednu zvláštní vlastnost: když vás jednou pustí blíž, většinou nezůstane jen u jedné návštěvy.

použité foto: archiv Honza Trávníček a Miri Jirková