Za zvířaty do pralesů osmého kontinentu: Objevte Madagaskar

Madagaskar je bezesporu jedním z nejunikátnějších a nejpestřejších míst na Zemi. Je to ostrov, který se před miliony let oddělil od Afriky a vydal se vlastní evoluční cestou. Je to svět s unikátní přírodou, vlastními pravidly, rytmem a obyvatelstvem.

Poprvé jsem Madagaskar navštívil před několika lety a projel převážně jeho centrální část v okolí největšího národního parku Ankarafantsika. Hodiny jsme trávili v divočině, zažili tropické lijáky, pozorovali celé rodiny lemurů i krokodýly v přirozeném prostředí a brzy pochopili, proč Malgaši na naše požadavky a nápady často reagují slovním spojením Mora-Mora (v překladu pomalu, pomalu). 

Projet během jedné cesty Madagaskar a více ho poznat je prakticky nemožné. Madagaskar je jednou z ekonomicky nejchudších zemí světa, infrastruktura je zde na mnohých místech téměř na úrovni doby kamenné a vše má prostě svůj čas.

Druhou cestu jsem dlouho plánoval a měl jsem ohromnou radost, že jsem byl vybrán do našeho firemního cestovatelského Challenge Grantu. Jedná se o unikátní projekt, který podporuje cestovatelské sny a sportovní výzvy našich zaměstnanců v Rock Pointu a Outdoor Conceptu. 

Do plánů však vstoupila realita: politický převrat na Madagaskaru a oficiální nedoporučení cest ze strany Ministerstva zahraničí. Po debatách s přáteli, kteří se na ostrově právě nacházeli, jsem se rozhodl riziko podstoupit, ale s úpravou původní trasy. Vyhnout se hlavnímu městu a vnitrozemí a zamířit rovnou na Nosy Be. Ostrov patřící pod Madagaskar, umístěný kousek od hlavního ostrova.

Nosy Be je v překladu „Velký ostrov“ a je největším ostrovem u severozápadního pobřeží Madagaskaru. Je vulkanického původu, obklopený oceánem, objevovat zde můžete kráterová jezera a jeden z posledních zachovalých pralesů v oblasti. 

Naším cílem bylo ostrov prozkoumat, proběhnout místní ultratrail a během dne i noci se opakovaně vracet do místního pralesa, kde jsme chtěli pozorovat zdejší zvířata.

Na Madagaskar jsme se vypravili společně s kamarádem zoologem ze Zoo Plzeň během letošní zimy. 

Po příletu na letiště na Nosy Be a krátkém přesunu na ubytování jsme neztráceli čas. Nosy Be je ostrov formovaný dávnou sopečnou činností a jeho kráterová jezera patří k nejvýraznějším krajinným prvkům. Ubytovali jsme se poblíž stezek vedoucích směrem k vrcholu Mont Passot, vyhaslé sopce, odkud je možné pozorovat okolní krajinu a je zde výhled prakticky na celý ostrov i přilehlé ostrůvky.

Vyrazili jsme pěšky z vesnice směrem k jezeru. Už náš první výlet byl připomínkou toho, proč je Madagaskar označován za biologický poklad planety. Na stromech jsme pozorovali felsumy, okolo nás kroužily madagaskarské poštolky a v křovinách se mihli první hadi.

Když jsme dorazili k největšímu jezeru pod Mont Passot, přiběhly k nám místní děti a s vážnou tváří nás varovaly před krokodýly. Žádného jsme sice neviděli, ale voda, hustá vegetace a izolované prostředí vytvářely dokonalý biotop pro nespočet dalších druhů. Nakonec jsme v hustém porostu nachodili přes dvacet kilometrů a společně s místními lovci a sběrači dřeva se snažili najít lemury.

Večer jsme se do oblasti vrátili znovu. Na větvích jsme objevili chameleony. Mezi vlhkým podrostem jsme zahlédli i malé žabky rodu Mantella. Nechyběly kudlanky ani zvuky lemurů a bohužel i komáři.

Lokobe je posledním zbytkem primárního lesa na Nosy Be. Zbytek ostrova byl v minulosti postupně odlesněn, přeměněn na plantáže stromu ylang-ylang nebo osídlen. Lokobe je proto ostrovem na ostrově, doslova izolovaným světem, kde stále přežívá původní ekosystém.

Parkem vede několik stezek, které se postupně noří do stále hustší vegetace. Náš první track směřoval poměrně hluboko do centra parku na nejvyšší zde dostupný bod a poté se stejnou cestou vracel zpět. 

Ke vstupní bráně parku jsme se nechali dopravit tuktukem a zaplatili si vstup a průvodce. Až později jsme zjistili, že Lokobe je nejspíše jediným parkem Madagaskaru, kde průvodce není povinný a po stezkách se můžete vypravit i samostatně. 

Alternativou bylo vydat se organizovaně s místní cestovkou dřevěnou pirogou podél pobřeží a vstoupit do pralesa z jiné strany. Kvůli úspoře nákladů a také tomu, že jsme chtěli být v lese bez dalších lidí, jsme tuto variantu hned zavrhli.

Jakmile jsme vstoupili pod koruny stromů, změnila se akustika i světlo. Les žije neustále, i když se zdá tichý a na první pohled nevidíte ani moc zvířat. V korunách se ozývali lemuři, v podrostu se pohybovali gekoni a mezi kmeny bylo možné zahlédnout nejmenší druhy chameleonů miniaturní brokesie.

Lokobe není jen turistickým cílem. Je připomínkou toho, co Madagaskar ztrácí. Člověk si v národních parcích Madagaskaru uvědomí, jak výjimečné je místo, kde více než 90 % druhů nenajdete nikde jinde na světě.

Když jsme se za deště a tmy vraceli zpět stejnou stezkou, les už měl jinou barvu a zvuky intenzivnější. V noci pralesy ožívají. Rozhodně všem doporučujeme tento národní park navštívit a pořádně prozkoumat.

Po zážitcích v Lokobe jsme se rozhodli navštívit menší ostrov nedaleko Nosy Be, a to Nosy Komba. Cestu jsme pojali po vlastní ose. Nejprve jsme se tuktukem vydali do Hell-Ville, hlavního města Nosy Be, abychom ve směnárně vyměnili peníze. Tahle výměna, ač šlo o pár dolarů, trvala kvůli formalitám téměř tři čtvrtě hodiny. Obecně doporučuji spíš směnu u místních, i když to má svá rizika.

Z Hell-Ville jsme zamířili do přístavu. Vynechali jsme organizované výlety a nasedli na místní člun, který spojuje Nosy Be a Nosy Komba. Cestou se nám naskytl pohled na Lokobe z moře a primární tropický prales sahající až k pobřeží. 

Nosy Komba je ostrov vulkanického původu s vrcholem, nebo spíše obří vyhaslou sopkou přes 600 metrů vysokou, která je porostlá sekundárním lesem s posledními stromovými velikány pamatujícími primární prales. 

Stoupání začalo u moře ve vesnici, kde trhovci nabízeli řezby lemurů, krokodýlů a barevné látky. Prošli jsme kolem stanice lemurů, kde jsou zvířata zvyklá na turisty, ale rozhodli jsme se raději potkat lemury ve volné přírodě. Vyplatilo se a po cestě na vrchol jsme narazili na skupiny tmavých lemurů, kteří nás překvapili tím, že se nás nebáli. Sledovali jsme je a fotili z pár metrů.

Cesta vedla kolem školy odříznuté od světa a nádherné ekologické lodže s výhledem na Nosy Be, hlavní ostrov i korálové ostrůvky. 

Když jsme sestupovali zpět, zjistili jsme, že poslední loď už odjela. Začalo pršet a domluvit se s rybáři, kteří nás za 20 dolarů odvezli zpět v lijáku, to byl zážitek sám o sobě. Nakonec jsme za tmy dorazili zpět na Nosy Be a tuktukem, úplně promočení, se vrátili na ubytování.

Během výpravy na Nosy Be jsme nemohli vynechat Lemuria Land, což je soukromá záchranná stanice, která leží v blízkosti mangrovů nedaleko NP Lokobe. 

Vznikla díky indickému podnikateli a donátorovi, který zde provozuje i nejstarší továrnu na ostrově, jež zpracovává místní květy stromu ylang-ylang pro Chanel No. 5. 

Lemuria Land sice zní turisticky, ale v africkém kontextu jde o solidní záchranné zařízení. Za 10 dolarů vstupného vás provede anglicky mluvící průvodce, který vám ukáže nejen lemury, a to jak endemické druhy, tak divoce žijící tmavé lemury z Nosy Be, želvy paprsčité, volně žijící felzumy a další ještěrky, ikonické chameleony pardálí a dokonce madagaskarské krokodýly. Unikátní je, že divocí tvorové, jako felzumy či ptáci, se sem stahují sami.

Nejvzácnějšími zvířaty zde jsou želvy angonoky asi nejvzácnější suchozemské želvy světa, které proslavil spisovatel Gerald Durrell a zásadně se zasloužil o jejich záchranu pro budoucí generace.

Zážitkem je vidět i dva obrovské jedince želvy obrovské dovezené z atolu Aldabra, které sem byly přivezeny během napoleonských válek. Želvy obrovské v minulosti žily i na Madagaskaru, společně s obrovskými lemury a dalšími unikátními druhy byly bohužel lidmi vyhubeny.

Kdy je nejlepší doba na to, vyrazit na Madagaskar? Nejvhodnější období pro návštěvu oblasti v okolí Nosy Be i velké části Madagaskaru je přibližně od června do poloviny ledna. Od prosince jsou již častější srážky a v druhé půlce ledna se už naplno rozbíhá období dešťů.

Z hlediska oblečení a vybavení bych do tropů doporučil několik věcí:

• Kalhoty Prana s odepínacími nohavicemi
  Pořídil jsem si je již potřetí a používám je při cestách přes 15 let - je to stálice v nabídce této kalifornské značky. Osvědčily se mi v pralesích Vietnamu, na Novém Zélandu i teď na Madagaskaru. Skvěle vám poslouží v pouštích nebo ve městě. V různých zemích Afriky jsem je měl už po několikáté a nedám na ně dopustit. Materiál je odolný, rychle schnou a odepnutím nohavic z nich snadno uděláte kraťasy.
• Merino trička od Hannahu
  Přednosti merino vlny každý zná. Pro cestování v tropech upřednostňuji tenká merino trička v kombinaci s rychleschnoucí košilí ze syntetického materiálu, která mě chrání před komáry.
• Sandále KEEN Newport H2 
  Kromě trekovek nebo starších běžeckých bot bez membrány si na cesty do tropů beru vždy i trekové sandále od KEENu. Pokud v pralese není příliš pijavic a nemusím se nikde prodírat džunglí, tak je používám i na treky v pralese.
• Moskytiéra od Sea To Summit
  Je skladná a v malarických oblastech, jako je Madagaskar, je dobré mít vlastní ochrannou síť s sebou.
• Duffel bag od Hannah, Osprey nebo Patagonie
  Kdo nezná, ať vyzkouší. Expediční bag, který zvládne hrubé zacházení. Na Madagaskaru a v Africe oceníte, že tyto vaky zvládnou i tropický slejvák a nepoškodí je, když je umístíte k místňákům na střechu džípu.
• Expediční repelent Lifesystems Expedition 
  Ochrana proti komárům a dalšímu hmyzu, kterou oceníte v oblastech, kde komáři mohou přenášet nebezpečné nemoci, jako je malárie, horečka dengue a další.
• Výkonná čelovka od Black Diamondu 
  Nejen do nočního pralesa – svítilna, se kterou vám v noci v pralese nic neunikne.
• Nalgene Rock Point 
  Je to téměř nezničitelná lahev, díky které budete mít vodu neustále při sobě. V tropických oblastech pro pití vždy raději používejte vodu kupovanou nebo filtrovanou.