Rozhovor s Adamem Koreckým: Ultraběh s diabetem, aneb stříbro na B7

Adame, tvůj výkon je důkazem nejen sportovní formy, ale i obrovské mentální síly a schopnosti pracovat s vlastním tělem za extrémních podmínek. Rádi bychom se dozvěděli více a připravili jsme si pro tebe pár otázek...

V příspěvku píšeš, že sis 3–4 týdny před B7 poranil rameno a nemohl pořádně trénovat. Jak moc tě to ovlivnilo psychicky a jak jsi nakonec dokázal nastoupit?

Letos před každým závodem jsem měl smůlu a něco se mi zdravotně stalo, ať to bylo poraněný a vyhozený rameno  před Ještěd Skyrace, nemoc před Lysokohorským Ultra trailem a Mozart 100 nebo zvrtnutý kotník před Lammer Winkelem. Když jsem trénoval v Beskydech na Beskydskou 7, tak jsem ze seběhu upadl a u Bezruče si poranil stejné rameno jako na jaře před Ještedem Skyrace.

Ovlivnilo mě to, jelikož 3-4 týdny před závodem chcete ještě držet objem km a pořádně se připravit na závod. Kort když jedete ve své dovolené z práce trénovat z Plzně až do Beskyd. V hlavě jsem měl v závodě hlavně nespadnout a snažil se dost kontrolovaně běžet a dávat pozor na upadnutí. Díky fyzioterapeutovi panu Naslerovi a cryo komorám CoolWave mě připravili na závod.

Zmiňuješ citát Mika Tysona – „Každý má plán, než dostane dělo“. Jaký byl tvůj plán před závodem a jak se změnil po hypoglykémii na Smrku?

Běžet závod pod 11 hodin, za 10:45h (Adam doběhl za 12:12 h, pozn. redakce).  Měl jsem v hlavě strategii jak závod běžet v jakém čase, kde být, a to se mi dařilo. Dokonce začátek byl rychlejší, než jsem měl v plánu a v Řece jsem trochu ubral z plynu. Chtěl jsem mít nohy ze seběhu z Lysé do Ostravice lehký a poté postupně přidávat do druhé půlky, která je více běhavá. Bohužel jsem byl hlavou dost v závodě a po Lysé ze seběhu z Ostravice směr Smrk jsem málo doplnil sacharidy a dostal se do hypoglykemie, která mě dost zastavila.

Měl jsi chvíle, kdy sis říkal, že to možná nedoběhneš? Co tě nakonec udrželo v závodě?

Upřímně měl. Na pár minut. Ze seběhu ze Smrku jsem byl slabý a neměl sílu pořádně běžet. Potom směr na Pustevny, kdy se tělo z toho dostávalo. Žaludek byl najednou slabý nedokázal spotřebovat v ten moment to, co jsem potřeboval. Což pro diabetika je špatný. Dal jsem si 4x – 5x vývar na Pustevnách a v Ráztoce se dal dohromady.  

Drželo mě více věcí. Jedna, že jsem trať znal nazpaměť, jelikož jsem si ji před závodem proběhl 4x, speciální triko se symboly Beskyd od firmy Atex, které jsem chtěl ukázat v cíli a poděkovat, samotný cíl, jelikož atmosféra ve Frenštátu je fakt krásná a nechtěl jsem zklamat rodinu, support, lidi, který mi fandili a drželi palce a další partnery, který mi pomáhají a jsem jim neskutečně vděčný.

Hypoglykémie ti závod výrazně zkomplikovala. Jak ses z toho dostával – a co bys třeba příště udělal jinak?

Musel jsem hodně zpomalit až skoro zastavit a co nejvíce v ten daný moment do sebe dostat sacharidy.  Řešil jsem to na začátku sacharidovým nápojem, Colou a hroznovým cukrem. Tělo bylo unavené, hlava najednou vyplá, žaludek nespolupracoval, tak mi to někdy i trvalo to do sebe dostat. Dost mi pomohl vývar na Pustevnách a support v Ráztoce.

Určitě bych nepodcenil příjem sacharidů v Ostravici. Teď už vím, že je lepší ztratit i několik minut a ,,pořádně se najíst“, než ztratit skoro celý závod.

V Čeladné ti pomohla Cola, na Pustevnách zase vývar. Jak důležitou roli hrála strava a doplňování energie při tvém závodě?

Cola je pro diabetika v nouzi zázračný nápoj - nevím proč to tak je, ale prostě je. Má rychlé cukry a dokáže pročistit žaludek. Vývar je zase plný minerálů a pokud je s nudlemi, jsou to sacharidy, které do sebe dostanete a podrží delší dobu glykemii.

Obecně u pacienta s cukrovkou 1. typu je při sportovní aktivitě příjem sacharidů dost zásadní, kort při 100km závodě jako je Beskydská 7 a jak já říkám ,,máme ty hranice občas mnohem tenčí“ než člověk bez cukrovky 1. typu.  Musí se hlídat hladina glykemie a včas doplnění sacharidů. Je to dost zásadní a počítání. Není dobré se dostat na druhou stranu zase do hyperglykemie, kde mi je špatně, budu často močit a pocítím únavu.

Přestože tělo stávkovalo, nakonec jsi se v závěru zvedl a obhájil druhé místo. Jaké to bylo znovu chytit tempo a „jet v plným plynu“?

Po Ráztoce to bylo lepší a lepší až pod Javorník, kde jsem se cítil dobře a už zase běžel. Když jsem viděl třetího za sebou, tak jsem přidal na kopec a seběh z Javorníku se mi už běžel tak dobře, že jsem věděl, že uhájím 2. místo.

Co sis odnesl jako největší zkušenost pro další závody – ať už z pohledu běhu, nebo zvládání cukrovky?

Nemůžu říct, že bych si z pohledu běhu něco odnesl, ale z pohledu cukrovky jsem si odnesl zásadní pravidlo ,,nebýt hlavou tolik v závodě, netaktizovat a prostě běžet a hlavně doplňovat včas sacharidy“

Říkal jsi, že jsi cítil, že máš na čas pod 11 hodin. Jak velká je pro tebe tahle nedokončená výzva? Vrátíš se k ní příště?

Odjel jsem malinko zklamaný. Investoval jsem dost času ježdění do Beskyd a moc jsem chtěl zaběhnout lepší čas. Na druhou stranu, moc se mi líbí na ultra běhání, že závod je dlouhý a může se stát cokoliv, na co třeba úplně nejste připravený a to Vás i jako člověka posouvá dále.

Jak vypadala tvoje spolupráce se support týmem během závodu? Kolik pro tebe znamenalo mít někoho, kdo tě „tlačil i přes krizi do cíle“?

Chtěl bych moc poděkovat support týmu a doporučuji Ultramenu.cz , jelikož mi to pomohlo. Hlavně psychicky mě to dost hnalo až do cíle. Měl jsem vše připravené podle dohody. Vždy dělám dopředu balíčky pro support na každou občerstvovačku.

Co bys vzkázal lidem s cukrovkou, kteří mají obavy pustit se do sportu nebo do náročných závodů?

Setkávám se a píšu si se spousty diabetiků, kteří například hodně sportovali a dostali cukrovku a sportu se bojí, kvůli hypoglykemiím nebo jiným problémům s tím spojených. Snažím se být motivací pro další diabetiky, aby se nebáli sportovat a plnili si svoje sny. 

Pořád říkám, že cukrovka 1. typu není nemoc, která by nás tolik limitovala. Doporučil bych, aby postupně vše vyzkoušeli v tréninku s pomocí lékařů. Máme senzory na měření glukózy, a to je veliká revoluce. Můžeme vidět aktuální dění hladiny glukózy v krvi. Vše jde strašně dopředu a doufám, že v budoucnu bude cukrovka jen nemoc, kterou člověk vyleží a nebude o ní vědět (smích).

Takže, hlavně se nebát, mít s sebou spoustu jídla a půjde to dobře.

Adame, moc ti děkujeme za tvůj čas, ještě jednou gratulujeme ke skvělému výsledku a přejeme ti, ať ti to stále skvěle běhá.

Rock Point