Lýkijská stezka: Zažijete pocit absolutní svobody a digitální detox

Lýkijská stezka je značená dálková turistická stezka s délkou 520 km, kterou natrasovala v devadesátých letech Britka Kate Clow a prochází územím antické Lýkie. 

Dokonalým způsobem kombinuje překrásnou, barevnou, pestrou přírodu, hory, pobřeží, útesy, pláže a všelijaké antické památky, zbytky staveb, divadel, vykopávky, sarkofágy a jiné artefakty, o které cestou zakopnete, i když nechcete. 

Eva Vávrová, Rock Point

Celá stezka zhruba kopíruje pobřeží mezi městy Fethiye a Antalye, místy zachází do vnitrozemí, čím východněji, tím stoupáte výš do hor. Ze stezky je možno si doslova jen odskočit na nejvyšší vrchol Tahtali Dagi, tzv. Lýkijský Olymp, který dosahuje 2 366 m n. m.

Pro milovníky historie se postupně nabízí mnoho blízkých odboček, které lze prošmejdit zcela volně, bez novodobých zákazů a omezení. Nicméně i když tato stezka vede podél pobřeží, je v porovnání např. s portugalským Fisherman Trailem již náročnější a převýšení je vyšší, než by si člověk představoval.

• Letenka Pegasus koupená 5 měsíců předem Praha – Antalya a zpět (nabízí se ještě možnost kombinace s městem Dalaman)
• Doporučuji hned na letišti vyměnit turecké liry (1TRY = 0,56 CZK, 1€ = 42 TRY ke květnu 2025)
• e-Sim koupena přes Revolut, asi nejjednodušší, 170 CZK/3GB – bohatě stačilo (mapy jsem měla stažené offline předem)
• Tramvají T1A z letiště přejezd rovnou na autobusové nádraží Otogar, hned odtud busem do Fethiye, jízdenka koupená na místě (možné zaplatit i v €), jízda 4 hodiny, noc v hostelu objednaná přes Booking cestou z busu
• A JSTE NA STARTU 

Velmi, ale opravdu velmi přátelští lidé, kteří se většinou sami aktivně dotazovali, zda nepotřebuji s něčím pomoci. Vystačíte si zde s angličtinou. Pro starší ročníky doporučuji oprášit znalosti ruštiny, neboť těchto cizinců je tam většina. Turci plynně ovládají oboje.

Pokud se ale budete chtít pobavit i s místními lidmi, což oni s vámi chtějí, tak pak nejjednodušší je použít Google překladač; fungovalo to dokonale a byla u toho docela i sranda.

Značení na trailu bylo za mě dostačující, červenobílé, červené nebo bílé šmouhy po kamenech či kmenech stromů. Občas by se tedy hodilo ty barvičky trochu oživit, ale v kombinaci se staženou trasou bylo vše snadné. 

Bohužel je ale stezka sem tam vybagrovaná, a tak se mi párkrát ztratila. Někde staví nový hotelový komplex, někde úzkou romantickou stezku využili pro vybudování nové silnice a propojují tak dvě sousední pobřežní vesnice. Ale vždycky jsem se zase zpátky našla….

Poměrně hodně úseků na Lýkijské stezce vedlo borovicovými háji, které poskytovaly, nám poutníkům, příjemný stín. To se hodí, protože v létě tu mohou teploty vyšplhat až na 40 °C.

Každý den se prochází minimálně jednou větší osadou, kde lze jídlo dokoupit či se alespoň najíst. A jídlo v restauracích je skvělé, převážně připravované z místních surovin. Jen pozor! Na začátku května jsou většinou sice již restaurace otevřené, ale ještě ne všechny. Oficiální letní sezóna začíná až od června.

Co se zdrojů vody týče, tak je to taková všehochuť. Občas koupíte, občas je někde pítko, a když je úplně nejhůř, tak v krajině jsou různě poschovávané cisterny/nádrže na vodu. Tu jsem ale raději nezkoušela ani s filtrem.

Výhodou na Lýkijské stezce je, že se smí skoro všude volně kempovat nadivoko. Na mapy.cz jsou místa označená a většina z nich je přímo luxusní, rovinka s výhledem a často i s ohništěm. Million Stars  Hotels. Zakázané stanování je jen na některých plážích, ale i tam jsem stany viděla.

Jak už to na delších trecích bývá, jsou kousky, které zpětným pohledem nesete zbytečně. I já měla pár nakonec nepotřebných kousků: teplou mikinu, plavky, filtr na vodu, kompletní vaření + instantní jídla, hůlku (ta druhá byla nutná na postavení stanu), čelovku.

Tzv. oblast ohňů. Jedná se o přírodní vývěry zemního plynu z puklin mezi kameny a pojmenování dostaly po mytologické příšeře Chiméře. Tyto ohně zde hoří nepřetržitě již několik tisíc let. Doporučuje se navštívit oblast večer, což se mi bohužel nepodařilo. I tak to byl úžasný pohled a zážitek.

Sarkofágy, neboli skalní hrobky či rakve jsou typickým poznávacím znamením pro oblast antické Lýkie, nazývané též turecké Tyrkysové pobřeží.

V dáli za mnou vykukuje pláž s křišťálově čistou vodou a městečko Cirali s příjemnou hippie atmosférou. Pláž je dlouhá 3 km a je sevřená mezi hřebeny hor. Nádherný pohled, a takovéhle scenérie mě „pronásledovaly“ během celého putování. 

Motýlí údolí je jedno z nejhezčích míst na trase. Jen usednete na hraně útesu a kocháte se výhledem, přitom se necháte ovívat přímořským větříkem. Za mě je toto nejlepší místo na pozorování západu Slunce.

Miluji olivovníky. A zde na Lykijské stezce procházíte úseky s překrásnými olivovými sady a háji a občas se vám do cesty postaví strom tak impozantní, plný energie, že jej prostě musíte jít pozdravit a obejmout.

Většinu pláží na treku Lýkijské stezky jsem měla jen sama pro sebe, plavky tady byly zcela zbytečné, a tak koupačku „na Evu“ jsem si užívala každý den minimálně jednou.