Aleš Sedlák v Hoka Speedgoat 5 na Istria 100 by UTMB

Čeští závodníci zanechali ve všech distancích i kategoriích výraznou stopu nejen co počtu účastníků, ale hlavně výsledkově. Českou vlaječkou se to na „bednách“ i dalších TOP místech slušně hemžilo. 

Jen namátkou královská 100mílovka  - vítěz Marek Casidis, 2. Jan Procházka  a další 4 borci včetně našeho ambasadora Aleše Sedláka do 17.místa. Monika Stejskalová vyhrála v ženách 110 km trasu.

Jel jsem tam s tím, že bych rád překonal svůj osobák 20 hod. a 14 min., což se nepovedlo. Myslel jsem si i na čas kolem 19 hodin a 30 minut. Byla to moje 4. účast na Istrii s tím, že 3x jsem tam zaběhl povedeně, tak jsem si to teď vybral. Neuměl jsem se vypořádat s vedrem v pátek večer, když jsem po dvou hodinách běhu dostal úžeh nebo co to bylo a přestalo mi to jít. 

Bylo mi úplně jedno za jaký čas dojdu, ale chtěl jsem dojít a nevzdat. Vím, že by mi zabalený závod zpětně mrzel. Což se povedlo, tak jsem snad potrénoval hlavu aspoň na další závody. 

Na závod v parném horku je kromě výběru prodyšného oblečení velmi důležitý výběr běžeckých bot. Aleš má oblíbenou značku Hoka. V Istrii běžel v modelu Speedgoat 5, který má už dostatečně proběhaný a tento typ mu vyhovuje právě na dlouhé traily. 

Kromě toho byl vyzbrojen i Leki skládacími holemi, které jsou pro takový závod nezbytností. 

Aleši, jak se vlastně na takový ultra trail dostat? Stačí se přihlásit, nebo jsi musel plnit nějaké limity a dokládat výsledky z jiných závodů?

Závod sice patří mezi kvalifikační závody pro finále UTMB, ale doposud nebyl na Istrii tak velký přetlak závodníků, že by organizátoři museli možnost pro přihlášení nějak omezovat nebo že by museli závodníky losovat. 

Jak bys ohodnotil organizaci? Start, občerstvovačky na trati, organizace v cíli...

Na Istrii jezdím závodit už od roku 2019, kdy ještě závod nebyl pod záštitou UTMB. Od té doby se změnilo celé organizační vedení. Díky tomu, že dříve bylo méně účastníků, mohla vyniknout přátelská atmosféra. S tehdejším ředitelem závodu jsem dodnes v kontaktu i jsme se na letošním ročníku sešli a pozdravili se, i když už s organizací závodu nemá nic společného. Dneska je Istria už masovější závod, ale kvalitou závodu nebo i obsazením top běžců, se závod posunul vpřed. Všechny závody, které spadají pod UTMB, používají stejné vybavení pro organizaci i mají například vybavené občerstvovačky stejnými produkty. A organizace v cíli? Tam už moc nevnímám, co se děje okolo. Tam jsem rád, že jsem v cíli a stačí mi klidně kousek na chodníku, kde si sednu. 

Proč sis na tento závod vybral zrovna model Hoka Speedgoat? A jak se ti v botách běželo?

Poslední dva roky běhám všechny závody nad 100 km právě ve Speedgoatech. Těch důvodů, proč mi bota vyhovuje je víc. Ve Speedgoatech se cítím pohodlně i právě po 24 hodinách běhu. Další vlastností, kterou u dlouhých běhů po botách vyžaduju, je vysoké tlumení. Na Speedgoatech se mi líbí, že se dá pěkně využít jejich dynamika při odrazu na v první části závodu, kdy obvykle mívám ještě dost energie a díky vyššímu tlumení zajistí komfort pro celé nohy i v pokročilejším stádiu závodu, když už těch sil tolik není.  

Co byl tvůj největší nepřítel? Horko, trasa nebo jiné nástrahy takového ultra trailu?

Trasu znám dobře, tu bych mohl běžet asi i bez značení, takže v tomhle na mě nástrahy nečekaly. S horkem jsem se ale bohužel nevypořádal. Byl jsem uvařený už před startem a během prvních dvou hodin běhu jsem se dovařil úplně. Start závodu byl v 5 večer, tak jsem si myslel, že v horách v noci vychladnu, ale ani tam se mi to nepodařilo. Teprve po 10 hodinách běhu jsem se začal cítit lépe po těle, ale nějak nezvykle moc jsem měl „prošitá“ přední stehna a s bolestí jsem se nevypořádal. Cíl jsem měl jen jeden jediný. Nějakým způsobem to docvaknout do cíle. A to se povedlo.

Měl jsi s sebou běžecké hole. Jsou pro tebe zásadní? Pomohly tě při závodě?

Na delší závody s větším převýšením si hole beru vždy. Jsou dobrým pomocníkem v kopcích. Na Istrii mi hole pomohly obzvlášť hodně, jak jsem měl brzo bolavé nohy, tak zhruba od půlky závodu jsem je používal i z kopce, abych ulevil stehnům.

Vypadá to, že s výsledkem nejsi spokojený, ale být v první dvacítce není z pohledu „obyčejného smrtelníka“  přece špatný výsledek...

Spokojený jsem s tím, že jsem to v průběhu nezabalil, ale s celkovým výsledkem moc ne. Byla to moje 4. účast na Istrii. Podařilo se mi 2x vyhrát a jednou sdílené třetí místo s Nepálcem Sangem Sherpou, tak bych se neměl spokojit s umístěním v TOP 20. Obrovskou radost jsem měl z ostatních závodníků z Česka, kteří předvedli skvělé výkony.

Chystáš se na další závod? Jaký? A co příprava?

Letos mě čeká pár menších závodů v ČR a z těch větších to bude MČR Lysohorský ultra trail, který bude v červnu. Ze zahraničních to bude italské Lavaredo a v srpnu se po roce vrátím pod Mont Blanc, kde tentokrát poběžím trasu TDS.

Aleši, díky za tvé odpovědi a držíme palce na dalších závodech.