Vyrážíme na Piz Palü

Po třech letech jsme opět na místě činu. Těsně míjíme St. Moritz a míříme k masivu Bernina. Tentokrát to ovšem pojímáme soběstačně a tak, stejně jako před dávnými 11 lety stoupáme na Diavolezzu pěšky. Letos máme naštěstí bágly poloviční. Nacházíme parádní flek v sedle Fuorcla d’Arlas (3080 m, tekoucí voda na dosah) a s kompletním nákresem okolního panoramatu vybíráme, kam zítra vyrazíme na procházku. Večer se začínají honit mraky a kolem půlnoci přichází pořádná buřina s deštěm. Jsme zvědaví, co přinese ráno…

Po ledovci Pers

Už chvíli po čtvrté kráčíme po ledovci Vadret Pers. Jasné nebe dává příslib pěkného dne, ale nechceme propadnout předčasnému optimismu. Po úvodní rovné pasáži začínáme nabírat metry a kličkujeme mezi obřími trhlinami. Cesta je naštěstí šláplá více než dostatečně. Vycházející slunce začíná oblizovat nejvyšší vrcholy a rozjíždí se oblíbené ranní divadlo.

Na vrchol Piz Palü      

Přicházíme na hřeben. Noční přeháňka už v této výšce nechala drobné následky a tak prošlapáváme čerstvě napadaný a nafoukaný sníh. Na východní vrchol Piz Palü vede zprvu strmější hang a tak se tu a tam rádi na vteřinku zastavíme, abychom se rozhlédli vůkol. Po sedmé jsme na nižším vrcholu a za dalších deset minut na hlavním ve výšce 3900 metrů. Sněhový hřeben ja fantastický a zatím nikde ani noha.

Po hřebenu k Bellavistě    

Skalnatý hřeben Piz Spinas poněkud zbrzdí naše kroky. Lehké lezecké pasáže už tak jako tak neumožňují bůhvíjaký spěch a místy namrzlá glazurka tento stav nijak nevylepšuje. Času máme naštěstí na rozdávání a tak v klidu a opatrně překonáváme i tyto nástrahy a zdravíme se se skupinami, které jsou proti nám. Ti startovali z chaty Marco de Rosa.

Zpátky přes ledovec 

Od Bellavisty už jdeme po známe trase. Sestupujeme k hřebeni Fortezza, párkrát slaníme a hledáme nejlepší a nejrychlejší cestu k ledovci Pers. Jako obvykle se sestup vleče. Nakonec za pomocí mužíků prokličkujeme až dolů a jelikož je povrch ledovce prakticky bez sněhu, vybíráme nestandardní zkratku (viz nákres níže). Akorát odbíjí druhá, když dokončujeme kolečko u našeho oranžového domečku. V podvečer opět přichází mraky a déšť.

Už po třetí hodině ranní nás probudí party proudící kolem našeho stanu. Tím myslím opravdu davy, protože v jednu chvíli napočítáme na ledovci skoro 100 figur. Přitom počasí po ránu nevypadá na úplnou tutovku. My se převalujeme, libujeme si, že nemusíme brzy vstávat a jsme rádi, že už máme splněno. Nakonec se i my vykopeme z bezpečí a tepla spacáků a balíme base camp, který jsme si tak oblíbili.