Přípravy na Koskulak - neznámou sedmitisícovku

Jsou zde dvě roviny, klubová (Expedition Club) a osobní. Při této expedici je v popředí ta klubová. Hlavním důvodem je, že chci umožnit členům Expedition Clubu podívat se na „sedmičku“. Chci, aby se mohli zúčastnit expedice se vším všudy. Já jim jen podám pomocnou ruku, zbytek je na nich!

Samotný výběr hory je kombinací více aspektů.
Prvním je již zmíněná výška, ta je ještě podmíněna razítkem nižší sedma. Při prvním seznámení se zónou smrti (výšky nad 7000 m) je zbytečné rvát metry. Každý výškový metr je zde znát a je dobré nabírat zkušenosti postupně. S výškou 7028 m je Koskulak trefou do černého.

Druhým, pro mě stejně důležitým hlediskem, je technická obtížnost. Chtěl jsem vybrat horu, která není objektivně nebezpečná a je technicky nenáročná, a do toho Koskulak skvěle zapadá.

Až třetím důvodem je osobní atraktivita. Myslím si, že na Koskulaku nebudu posouvat své limity, a proto jsem chtěl, ať je hora pro mě zajímavá i jinak. Oblast Číny okolo Kun-Lunu je jedna z posledních velehorských lokalit (nad 7k), kde jsem ještě nebyl. A právě proto jsem rád, že se sem podívám.

Poslední třešnička na dortu je příběh, který se za výstupem schovává. Vypadá to, že na Koskulaku ještě nestáli žádní Češi, a proto se bude jednat o první český výstup.

Na většinu vyšších hor je třeba jít pěšky. Aspoň den, někdy týden.  Tady je to jinak. Oblast je velmi dobře dostupná autem. Od cesty do BC je to snad jen 5 hodin pěšky. Pro mě je to super, protože budu trekovat už dva týdny předtím v Kyrgyzstánu a ušetřený čas velmi oceňuji. To je zároveň i odpověď na druhou část otázky, přijedeme z Kyrgyzstánu, který má hranici nedaleko.

Jak jsem psal, jedná se o půlden. Pomůžou nám velbloudi, kteří se používají jako „nosiči” snad jen v Číně. Já jsem podmínil účast na expedici tím, že musí být účastníci aklimatizovaní na BC 4350 m už z „domova“. Tzn přijedou o pár dní dříve do NP Ala Archa v Kyrgoši, nebo si vyběhnout Mt. Blanc než odletí.

Tím ušetříme čas a můžeme rovnou začít pracovat. Na vrcholu bychom chtěli stanout 11. den od příchodu do BC. Taktika je jednoduchá. Nepodcenit aklimatizaci a poslouchat počasí a své tělo. Plán je takový: BC 4350, C1 4900, C2 5600 a C3 6300 m n. m.

Nakonec se nás sešlo 8. Chtěl jsem, aby nás bylo 6, ale když za mnou přišel kamarád Honza, který je doktor, tak jsem nemohl odmítnout. Má zkušenosti s horami přes 6000 m. No a expedičního doktora? To prostě chceš! Pak se přidal ještě Jozef, ať jsme sudý počet. Díky tomu máme i levnější permit a stala se z nás mezinárodní expedice. Je totiž Slovák.

Ohledně zóny smrti a bezpečnosti je primární prevence. Na to jsem dbal již při výběru hory. Dalším důležitým aspektem je složení týmu. Všichni účastníci jsou naši aktivní členi, takže většinu dobře znám a dokážu zhodnotit jejich schopnosti.

Horu chceme vyjít standardně expedičně, bez nosičů, vše vlastními silami.
Měli jsme domluvené jídlo do BC, ale pak jsme si uvědomili, že budeme v BC jen 5 dní a zbytek času budeme pendlovat na hoře. Takže jsme kuchaře zrušili a jídlo si budeme zajišťovat sami - večeře nám dají kluci z Adventure Menu.

V neposlední řadě je důležité nepodcenit výbavu. Kvalitní výbava = bezpečnost. Je třeba mít kvalitní boty, oblečení a dostatek materiálu, kdyby se něco pokazilo. V tom nám pomáhá Rock Point. Za to moc děkujeme! 

Dle mých informací, reportů minulých expedic, fotek atd. by měl být Koskulak jednoduchý kopec, klasický „choďáček“. Dokonce lehčí nebo stejně těžký jako velký a známější soused - Muztagh Ata. Byla to jedna z priorit - objektivně bezpečná a technicky nenáročná. Nechci tahat kluky na jejich první zkušenost do nějakého sajgonu. A já budu mít klidnější spaní. Nejrizikovější místo je mezi 6200 a 6300 m, kde jsou velké trhliny, a je tam nejprudší svah. Pro jistotu vezmeme 100 metrovou repku a když, tak to zafixujeme.

Na místě je potřeba naslouchat hoře a vlastnímu tělu. Nicméně, jak jsem psal v úvodu - Koskulak je objektivně bezpečná hora. Naším hlavním „nepřítelem“ bude výška a špatné počasí. To budeme řešit kvalitní aklimatizací a trpělivostí. Naopak se nemusíme příliš bát lavin a ledovcových trhlin.

Jinak počasí by mělo být stabilní, jako je zvykem pro léto ve střední Asii.

Polovina lidí jde na skialpech a půlka jde po svých. Já sám ještě nevím, co si vezmu. Nejsem zdatný lyžař, ale láká mě to. Hora je známá pro velké nánosy sněhu, takže kdo nemá skialpy, bude si brát sněžnice. Opravdu.

To je otázka… Vypadá to, že ne. Měli bychom být první Češi, kteří tam snad vylezou.  Je s velkým podivem, že hora unikala zájmu horolezců až do roku 2005, kdy byla poprvé zlezena. Tak vysoká, dostupná a lehká hora a tak dlouho nezlezena? To je až neuvěřitelné. Tím, že je to Čína, je třeba udělovat permity a v době internetu se věci archivují. Troufám si říct s 99% pravděpodobností, že budeme první, když se to podaří.

Moc záleží jakou horu a oblast porovnáváš. Obecně bych ale řekl, že se moc neliší. Na zimní lezení do Tater potřebuješ prakticky stejné věci. Teplota je tam hodně podobná. Je třeba dát pozor na izolaci. Člověk se pohybuje v 7000 m jako zpomalený film a tělo si tím pádem není schopné generovat teplo. Velký důraz je třeba klást na boty, rukavice a péřovku.

Počasí je hříčka přírody. V 6000 m může být vedro, ale i kosa. Záleží na sluníčku a frontě. Vzhledem k tomu, že na vyšších horách musí být horolezec připraven na všechno, má výbavy třikrát tolik. Jednoduše si nemůže z BC skočit do nejbližšího shopu dokoupit výbavu nebo jídlo.

Polární věci není třeba mít tak „technické”. Na polár používám pryžové boty s kožíškem, které jsou měkké, ale na 7k horu potřebuju technické boty s vibramem, které drží kotník. Zde je tedy vybavení lehce rozlišnější, ale neřekl bych, že o tolik. Rovněž je základem teplé oblečení.