Kam na cyklodovolenou? K moři.

Osvědčilo se nadšené mládí a iniciativa našich dětí. Syn předem pečlivě rozplánoval denní etapy včetně noclehů.  Významně nám pomohl také průvodce ELBERADWEG, ve kterém jsou popsané všechny etapy od pramene Labe, až do místa kde se vlévá do Severního moře. Najdete tam také upozornění na zajímavosti během cesty a tipy na ubytování.

Dcera vykomunikovala s německými drahami výhodnější jízdenku na cestu zpět - Quer Durchs Land Ticket. To je jednodenní jízdenka, která platí pro skupiny od pěti osob a díky ní, můžete jet celý den vlakem přes Německo. Objednat si ji můžete i přes internet. Přestupovat jsme museli asi 3x.

První den byl nejnáročnější, protože jsme projížděli Českým Švýcarskem a Hřenskem, večer jsme dorazili k Labi a přejeli jsme hranice s Německem. Tady jsme se napojili na Labskou cyklostezku (německy je tato dálková cyklotrasa značená jako ELBE STRASSE ) a ta nás dovedla až do cíle. Každý den jsme ujeli kolem 100 km a kromě etapy prvního dne, to už byly převážně roviny.

První večer našeho putování, kousek za hranicemi s Německem pod vojenskou pevností Königstein. Za hranicemi cyklostezku obklopují krásné skály Saského Švýcarska.

Etapa s krásnými skalnatými věžemi Saského Švýcarska byla úchvatná. Pro mě nejkrásnější úsek cesty.

Na kolech jsme si vezli veškeré vybavení včetně stanů a spacáků, večer jsme si vždy našli místo někde na louce u lesa, kde jsme přenocovali.

Cestou jsme potkávali nejen historické památky, ale také technické. Za námi je vidět Havlův plavební kanál.

Cyklostezka nás vedla různými městečky jako např. Meissen...

...ale také přírodními parky.

Občas jsme museli z jednoho břehu Labe přejet na druhý. Myslím, že je to i z toho důvodu, že cyklostezka je vedená tak, aby ukázala to nejzajímavější v okolí obou břehů. Na druhý břeh se dostanete přívozy, které tam pendlují celý den a za mírný poplatek vás převezou na druhou stranu řeky.

Hamburk. Projížděli jsme ho celý den, trochu jsme v něm i bloudili, protože jsme občas na křižovatkách přehlédli značku cyklostezky, ale věděli jsme, že už se blížíme k cíli naší cesty a navíc zde už Labe dosahovalo ohromných rozměrů.

Za Hamburkem už to bylo opravdu hodně rovinaté, Labe ohromné a začínala na nás dýchat přímořská atmosféra. Tady už se zabloudit nedalo, cyklostezka se zde stále držela podél Labe.

Jedeme posledním přívozem na druhý břeh, už to sice vypadá, že jedeme po moři, ale stále je to ještě Labe.

Z posledního dne naší cesty. Tady nám již zbývalo posledních pár kilometrů do přístavního městečka Cuxhaven.

Jsme kousek od našeho cíle. Když jsme si prohlíželi ten plakát, který nás vítal, tak nás tam trochu udivili ty koně - v přístavním městečku? Později jsme význam pochopili...

Říkali jsme si, že se půjdeme ubytovat do kempu a potom si zajdeme zaplavat. Jsou tu oplocené pláže a vybírají zde vstupné, ale domnívali jsme se, že pokud se ubytujeme, tak dostaneme nějaký náramek a s ním bude vstup na pláž pro nás zdarma.

Jenže paní na recepci nás ujistila, že po čtvrté hodině jsou pláže otevřené zdarma. Což tedy byla pravda, jen nám už neřekla, že spolu s pokladními, odejde i moře.

Tak takto to vypadá na pláži odpoledne. U německých břehů totiž v oblasti takzvaného wattového moře, tedy mělčiny, moře neuteče jenom o pár set metrů, spíš o pár desítek kilometrů. V tu chvíli jsme pochopili proč byly na plakátu vítajícím turisty ty povozy s koňmi. Během chvilky se totiž povozy objevily na mořském dně a vozily turisty po okolních ostrovech.

My jsme si k moři došli pěšky a ta radost, když jsme tam konečně dorazili je přímo vidět.

Od moře zpět na pláž byl opravdu kus cesty a než jsme tam došli, už se stmívalo.

Na nádraží, kde už čekáme na vlak domů. K moři jsme jeli na kole sedm dní, zpět jsme to dali vlakem za den.

Bylo to super putování, okolní krajina se pozvolna měnila od skalnatého Saska až po úplné roviny. Víc jak nohy nás bolel spíš zadek. Takže to chce nějaký dobrý krém a také repelent, čím více se Labe rozšiřovalo, tím přibývalo komárů.

Potkali jsme spoustu milých lidiček, které zajímalo odkud putujeme a chtěli nás ubytovat u sebe na zahradě. Nebo jsme jednou svačili před kostelem a vyběhl ven farář a ptal se, zda chceme odemknout sprchy.

Koupali jsme se většinou v kempech po cestě, protože Labe je bohužel hodně špinavá řeka a tak jsme to raději neriskovali.

Nějaké jídlo jsme si vezli sebou, ale většinou jsme si přes den vždy něco nakoupili a večer a ráno jsme si vařili.

Podniknout toto putování bylo pro mne zajímavé hlavně v tom, že jsem si uvědomila, že vše co člověk potřebuje k životu, se mu vejde na jedno kolo.

Míša