Rozhovor: Jakub Cejpek si splnil svůj horolezecký sen - vystoupil na všechny alpské čtyřtisícovky

Poslední vrchol je za tebou. Projekt, který se rozprostřel do dvaceti let, má své finále. Jakube, ještě jednou velká gratulace. Pojďme se teď na chvíli zastavit a trochu bilancovat... 

Teď, když máš všech 82 alpských čtyřtisícovek hotových…, přišel spíš pocit euforie, nebo prázdno po splněném snu?

Mám radost, že se mi konečně po dlouhých letech čekání podařilo vychytat podmínku na posledním zbývajícím vrcholu, Aiguille du Jardin a mohl jsem si užít další krásný a výjimečný výstup, na který budu rád vzpomínat. Celkově mám z kompletace této alpské sbírky příjemný pocit, ale zároveň to není nic, co by nějak razantně změnilo můj život.   

Když se ohlédneš za celou tou horolezeckou cestou, změnil se nějak tvůj vztah k horám - rizikům nebo ambicím?

Osvědčila se mi taktika, že je dobré vyrazit, když jsou dobré podmínky, dobrá předpověď, mám k sobě skvělého parťáka a cítím se v dobré kondici. To sice vyžaduje více trpělivosti, ale dává to větší šanci, že si člověk výstup užije a minimalizuje tak šanci, že se stane nějaký malér. Když už ale vyrazíme, snažíme se do toho jít se stejným nasazením jako před dvaceti lety. Těch případů, kdy jsme to museli v průběhu otočit, bych za celou tu dobu spočítal na prstech jedné ruky. 

Poslední v pořadí byla Aiguille du Jardin (4035 m). Byla něčím jiná než všechny předchozí? Nesla větší tlak, nebo naopak větší klid?

Plánovali jsme s mým dlouholetým parťákem Martinem jako obvykle na poslední chvíli a vznikla z toho poměrně uspěchaná víkendová akce. Ta zahrnovala netradiční přístup strmým sjezdem na lyžích z Aiguille du Midi, neplánovaný bivak a především pak vrcholový den, který začínal budíčkem po půlnoci a končil dole v údolí v devět večer. 

V tom mezičase jsme si užili parádní lezení, překrásné svítání, ticho a samotu na vrcholu i famózní firnovou lyžovačku. K tomu i nekonečný 6hodinový pochod v lyžákách, ale tenhle zážitek brzy odfiltruje vzpomínkový optimismus. Když jsme na hřebeni nedaleko vrcholu pozorovali vycházející slunce, opět jsem byl jako vždy fascinován, jak okouzlující dokáží být hory za úsvitu.

Který z těch 82 vrcholů ti utkvěl nejvíc v paměti? A proč právě ten?

Nejsilnější zážitek přinesl bez pochyby výstup hřebenem Peutérey, který jsme podnikli s Lukym v roce 2020. Prověřil tehdy veškerý náš alpinistický um, od skalního lezení, přes navigaci, po odhodlání a vytrvalost. K tomu se přidalo hraniční počasí druhý den výstupu. Troufám si tvrdit, že bychom to tehdy jeden bez druhého nedali a v tom osobně spatřuju velkou hodnotu této akce. Hřeben Peutérey Integral je snem nejednoho alpinisty a já mám radost, že jsme měli to štěstí ho přelézt. 

Co bys dnes poradil někomu, kdo by se chtěl vydat podobnou cestou, ale třeba si zatím na tak velký projekt netroufá?

Začít postupně a hlavně bezpečně. První kopce nemusí být ani tak vysoké, ani tak daleko. Například v Rakousku najdete celou řadu atraktivních třítisícovek, které nabídnou jak pohyb po ledovci (např. Grossvenediger), tak náročnější skalní hřebenovky (např. Glocknerwand), na kterých si můžete vyzkoušet, jak se v daném terénu pohybujete. 

Nepodceňujte pohyb v ledovcovém a lavinézním terénu, dávejte pozor na volné kameny, dobře si nastudujte výstup, sledujte pečlivě dopředu podmínky a počasí. Pokud nemáte zkušenější kamarády, zkuste se přidat do horolezeckého oddílu nebo vyrazit na akci s horským vůdcem, který vás naučí vše důležité pro bezpečný pohyb v horách. 

Především vás ale musí pohyb ve vysokohorském prostředí bavit a to se všemi klady i zápory, které obnáší.

Co je pro tebe další výzva? Nový projekt, nebo spíš návrat k horám bez seznamu a cíle?

Jsem rád za každý výlet do hor bez ohledu na jejich výšku a obtížnost. Mám v hlavě pár túr, které bych v Alpách rád absolvoval až bude ta správná konstelace (vč. několika linií na čtyřtisícovky), ale zároveň si rád nechávám prostor na akce, které se objeví neplánovaně a nečekaně. 

Takhle jsem si třeba v mohl v uplynulém roce díky Lukymu vylézt na další ikonu Alp, žulový monolit Grand Capucin, s parťákem Elzou jsme si užili již poněkolikáté exkluzivní ledolezení v Dolomitech a především jsme si mohli s mou ženou Kristinou po mateřské pauze společně vylézt řadu vícedélek. 

Snažíme se také hory a lezení ukazovat našim třem dětem tak, aby je to bavilo. Čili hlavním a celoživotním cílem zůstává udržet se ve zdraví a v kondici a užívat si pohyb v horách a v přírodě obecně až do pozdního věku.

Foto: Jakub Cejpek 
web: cejpek.com