Rozhovor: Žáci 4. C z První jazykové ZŠ Horáčkova na Stezce Českem

K zapojení do Stezky Českem pro školy mě motivovala moje kamarádka Petra Šubrtová, která mi o celé zkušenosti vyprávěla. Se svou třídou prošla Jeseníky a mě to velmi oslovilo. Sama pocházím z Olomouce, i když už mnoho let žiji v Praha, a přišlo mi to jako krásná změna oproti klasickým školám v přírodě.

Každý rok jsme dvakrát jezdili na školy v přírodě – v zimě na lyže, v létě do hor. Vždy jsme ale bydleli v jednom objektu a začínalo to být trochu stejné. Chtěla jsem dětem dopřát silný společný prožitek, něco opravdového, co si budou dlouho pamatovat. Stezka mi přišla jako skvělá výzva.

A jak reagovaly děti? 

Zpočátku spíše rozpačitě. Netušily, co je čeká. Velkou roli sehrála motivace a způsob, jakým jsem o celé cestě mluvila – proč ji chci absolvovat a jaký v ní vidím smysl. Důležité bylo také propojení školního učení s reálným životem, tedy smysluplnost, o které se ve třídě často bavíme. 

Některé děti se do hor běžně nedostanou, a já jim chtěla ukázat, že hory mohou být nádherné, ale zároveň i nevyzpytatelné. Že člověk musí spolupracovat, překonávat překážky, vytrvat a spoléhat jeden na druhého. Právě takové zkušenosti se velmi těžko předávají ve školní lavici, ale při společném putování je děti skutečně prožijí.

Učíme v programu Začít spolu, kde je pro nás přirozené propojovat jedno téma napříč různými předměty tak, aby dětem vše dávalo smysl. Přesně tímto způsobem vznikalo i naše video. V hudební výchově si děti samy vybraly písničku, kterou mají rády – byla to Kometa. V českém jazyce jsme společně vymýšleli texty a nápady, ve výtvarné výchově děti kreslily své postavy a ilustrace.  Ve vlastivědě jsem probírali horizonty, polohu, vrstevnice, nadmořskou výšku, které se též objevily v ukázce.

Poté moje milá kolegyně dětem ukázala, jak se dají obrázky rozpohybovat a vytvořit jednoduchou animaci. Celý proces byl hodně o spolupráci, trpělivosti a postupném skládání jednotlivých částí dohromady. Samotný střih pak z nasbíraných materiálů vytvořila kolegyně Veronika, která vše upravila tak, abychom se vešli do požadovaných dvou minut.

První část písničky je naše vlastní. Vznikla už minulý rok na škole v přírodě na
Sázavě, kdy nám ji „na míru“ vytvořily dvě šikovné studentky Eliška a Dáša z pedagogické fakulty. Děti si k ní následně samy vymyslely pohyby, doprovod na flétny a další nápady, takže se postupně stala takovou naší společnou třídní písničkou.

Druhá část vychází z melodie písně Kometa od Jaromíra Nohavici, kterou si děti vybraly jako svou oblíbenou. Společně jsme potom tvořili nový text tak, aby odpovídal našemu putování a celému příběhu videa.

Do ranní zprávy jsem jim položila tuto otázku a žáci odpovídali na tabuli. Budu nyní parafrázovat jejich odpovědi. 

Na blbnutí s ostatními. 
Na přírodu v horách. 
Na poznání Jeseníků a na kamarády.
Těším se na dobrodružství se třídou. 
Na to, že se nadechnu čerstvého vzduchu. 
Na klid od bratra. 
Až budeme chodit a poznávat přírodu. 
Na přírodní vzduch a dobrodružné zážitky. 
Na to, že budu v přírodě. 
Na společné zážitky.

Na Stezce budeme celkem čtyři dny a nocovat budeme na třech různých místech. Z Prahy pojedeme vlakem a následně autobusem na Skřítek, odkud naše putování začíná. 

První noc máme naplánovanou v okolí Pradědu, druhou na Červenohorském sedle a poslední nocleh nás čeká v Bohuňovicích – v mé rodné vesnici. Všude máme předem zajištěné ubytování i jídlo, takže děti si ponesou pouze své osobní věci a oblečení. Chtěli jsme, aby si společné putování opravdu užily a nemusely nést těžké batohy. Pro některé je to opravdu poprvé a nerada bych je odradila.

Určitě nechceme, aby šlo jen o klasický školní výlet. Na trase plánujeme i praktickou část výuky, aby si děti mohly vše opravdu zažít v reálném prostředí. Budeme pracovat s mapou, orientací v terénu, ukážeme si, k čemu slouží vrstevnice, a budeme hodně pozorovat okolní přírodu. 

Celé putování smysluplně propojuje témata, která probíráme ve škole v přírodovědě i vlastivědě. Děti tak uvidí, že to, co se učí ve třídě, má skutečné využití i mimo školu a samozřejmě věříme, že přirozeně dojde i na tmelení kolektivu. 

Na podobné cestě člověk zažije i chvíle nepohody a právě tehdy mají děti možnost si navzájem pomoci a podpořit se. Už tři roky se je snažím vést k respektu k odlišnostem a k tomu, že každý má ve skupině své místo. Myslím si – a děti mi to už mnohokrát potvrdily – že umí táhnout za jeden provaz.

Díky webu Stezky Českem je vše lehčí. Nejvíc jsem se bála toho, co vše si s sebou mají vzít, ale vše se zde najde. Pro mě bylo nejtěžší zajistit ubytování, aby vše sedělo a několikrát se ujistit, že s námi opravdu počítají. Zajistit, aby vše na sebe navázalo včetně vlaků, ubytování, jídla… Bylo zde mnohem více organizačních věcí než kdybych jela na klasickou školu v přírodě. Ale pro ten prožitek to stojí.

Poukázky dětem předával náš pan ředitel v ranním kruhu a bylo to velmi milé gesto. Když jsem se jich ptala, většinou odpovídaly: batohy, boty. Někdo řekl i dobrou čokoládu, aby měl sílu to dojít, někdo jiný dobré termotričko. Ale převažovaly hlavně batohy a potom boty.

Na Stezku se připravujeme opravdu společně jako parta. Hodně nás namotivovala tvorba videa i velká podpora rodičů, kteří nás po celou dobu povzbuzují. Máme také svůj malý „expediční plán“ a jednu velkou třešinku na dortu. 

Při zpáteční cestě navštívíme moji rodnou vesnici, kde jednu noc přespíme. Dětem ukážu svůj rodný dům, moje maminka nám upeče pravé moravské buchty a společně se vykoupeme v malém aquaparku. V pátek pak vyrazíme do Olomouce, kde bych dětem chtěla ukázat Přemyslovský palác – místo spojené se zavražděním Václava III., o kterém jsme se učili ve vlastivědě. 

Díky tomu si děti propojí školní učení s opravdovým zážitkem a historií na vlastní oči.