Cesta k titulu horského vůdce - 4. díl: „Druhá třetina“ vzdělávacího běhu a aspirantské zkoušky

Jaro je tady. V horách vrcholí skialpová sezóna a na skalách v údolí se už dá vesele prášit mágem. Tohle období je za mě top! Než ale definitivně propukne letní sezóna, tak zkusím dohnat rest. Už před časem jsem vám totiž slíbil pokračování mého story o vzdělání horských vůdců IFMGA v Čechách. Tak tady ho máte.

Kde jsme skončili? Po intenzivním prvním roce vzdělávání pod taktovkou ČAHV přišel v posledním čtvrtletí roku 2023 trochu voraz, vždyť další kurz – kurz lezení v ledu je na pořadu dne skoro až za čtyři měsíce. Vlastně sakra. Už za čtyři měsíce!

Konec roku tak trávím drytoolem na brněnském pilíři a v Dračí díře na Slovensku a snažím se svá předloktí přivyknout „bandaskám“ na cepínech v maximální možné míře. Kolem Vánoc se mi navíc poštěstí vychytat podmínku a ochutnat i opravdovou „zmrzlinu“ v Tatrách. S kamarády adepty ve vzdělání přelézáme mimo jiné Bratislavský led v nekonečné Javorové dolině, a především led v „galerce“ Ostrvy, který je toho času a po dlouhých letech ve famózní kondici.

Leden 2024, první kurz roku je tu. Teplotní gradient, struktura a orientace ledu, taktika a načasování, postup lanového družstva, štandy, vícenásobné slanění, vybavení, lavinové nebezpečí, záchranné techniky. Zní to tak trochu jako věda, že? Jo, to taky docela je. 

Lezení v ledu patří bezesporu mezi královské lezecké disciplíny a pokud chcete dopřávat svým hostům mnohdy nezapomenutelné ledové zážitky, musíte mít neustále oči, a dokonce i uši na stopkách. A přesně v tomhle duchu se nesl náš týdenní kurz v oblasti Osttirol.

Není to zkrátka jen o bezhlavém mlácení „motykama“ kolem sebe. Na ledu si musíte být jistí každým krokem a v každém rozhodnutí. Je to o nalezených kilometrech, precizní technice a solidní výkonnosti, a především velké zkušenosti. V tom všem jsme byli nejen drilováni, ale především i poctivě zkoušeni. Navíc i z komplikovaných „záchranek“ jako je třeba záchrana prvolezce na ledu a vícenásobné slanění s ním nebo také z lezení ledu s jedním cepínem anebo dokonce úplně bez „piklů“.

Pomalu „přituhuje“. Každý den 1 500+ výškových plus, na ledovci, v mazu, ve strmých žlabech, vrcholy se skalnatými dolezy na laně, prošlapávání stopy po pás v prašanu, počasí jako na houpačce. Tohle celé 8 dní v kuse. Není to ale jen o „samotných túrách“. Pilní jako včeličky jsme i po večerech na chatě (Amberger Hütte). Každý den poctivé plánování zítřejší túry, k tomu zkoušení z lavinové problematiky, z orientace a navigace, z meteorologie, první pomoci. Mnohdy až dlouho po půlnoci. Tento kurz je něco jako takové nepsané skialpové aspirantky. Nároky jsou vysoké a pomalu se přestávají odpouštět chyby.

„Královské řemeslo“ horských vůdců je tady. Navíc v Chamonix. Ono se to fakt děje! Už po několikáté během vzdělání si připadám jako ve snu. 

Jsme v evropské mece alpinismu a vodění lidí v horách a chodíme tu do školy. Navíc bydlíme na kolejích na ENSA, kde před námi studovala nejedna legenda sportu.

Vedení hostů na krátkém laně je disciplína, ve které se častokrát během vzdělání láme chleba. A bez mučení tu přiznám, že se mi během prvního dne kurzu, kdy si nás náš lektor Lukáš Pálka navázal na lano a vzal na vzorovou túru na „Břevnově“, aby nám ukázal „how to“, udělalo několikrát pěkně úzko. Tohle nemůžu dát!

Krátké lano je „guidovský“ nástroj, jak vést hosty bezpečně a plynule v lehčím skalním terénu, typicky na klasických alpských hřebenových túrách. Horolezeckou veřejností koluje o této technice mnoho mýtů, a troufám si tvrdit, až i hanlivých názorů. „Vůdci si hrajou na frajírky, vedou klioše na laně jak ovce a kdyby jim náhodou kdykoliv spadli, tak je konec!“. Ale tak to není.

Všichni guidi se chtějí každý den vrátit „z dílny“ domů bez úhony a berou svojí práci s pokorou. Také proto se na výuku vedení hostů na krátkém laně klade velký důraz. Vždyť je to pro drtivou většinu guidů, minimálně v létě, hlavní náplní práce.

Chce to dobré oko, cit pro volbu trasy, a především rychlé rozhodování. Neustále měníte techniku vedení a vyhodnocujete rizika. Vše se vždy odvíjí od náročnosti terénu, a především podle následků potencionálního pádu. 

Jestli vedete hosta jen v ruce, kdy mu v případě sklouznutí hrozí pouze pád „na zadek“ a vy ho pomocí lana v mžiku vrátíte do rovnováhy nebo jestli mu už hrozí regulérní pád do volné hloubky. Tady mezi vámi musí být už nějaké jištění (skalní hrot, hrana hřebenu nebo třeba friend). Myslíte ale taky samozřejmě na sebe a na vlastní bezpečnost. Pokud vás během výstupu třeba čeká nějaký (i kratší) lezecký úsek, tak už se necháváte od hosta regulérně jistit.

Tenhle kurz byl velmi intenzivním intrem do „short ropu“ a každý den, každou túrou bylo znát, že se do toho pomalu začínáme dostávat. Zároveň mi bylo přesně jasné, co budu muset celé léto s kámoši v horách pilovat.

Po třídenním restu, vyplněném samozřejmě lezením „v masivu“, navazujeme na krátké lano hned dalším kurzem v Chamonix. Tentokrát je tématem pohyb a vedení hostů na ledovci a ve sněhovém, ledovém a smíšeném terénu. Prostě letní alpinismus. Trochu si s námi ale hraje počasí, buď prší nebo je hrozné teplo. A tak v tom celý týden tak trochu bruslíme. 

Gró tohohle kurzu je opět práce s lanem, a techniky vedení hostů v různých typech terénu a management skupiny. Ale taky záchrana a sebezáchrana z ledovcové trhliny, bezpečné překonávání trhlin, sněhové kotvy a štandy na ledu, brzdění pádu ve strmém terénu, volba stopy na ledovci a čtení terénu, správný timing túry.

Díky ne úplně vhodné podmínce, kdy nás absence nočních zámrzů moc často nepouští do terénů, které bychom pro trénink dovedností uvedených výše potřebovali, se na konci kurzu domlouváme s vedoucím našeho vzdělání, že si začátkem příštího léta dáme čtyři dny tréninku navíc nad rámec našeho studijního plánu a zkusíme to ještě trochu „dohnat“. 

Týden a půl na max v chladných podzimních tatranských stěnách a na hřebenech. Jak vypadá taková typická zkoušková túra? 

Několikahodinový nástup/pochod smrti dolinou (kdo někdy lezl v Tatrách, tak jistě moc dobře ví, o čem mluvím), následuje několikasetmetrová tradiční skalní vícedélka na vybraný tatranský štít s následným pokračováním po exponovaném a mnohdy komplikovaném hřebeni přes několik dalších štítů. Osm-deset hodin v akci a druhý den ráno ještě za tmy, vyrážíte na něco podobného znovu. 

Vodit už více méně „umíme“. Podle našich zkoušejících to teď chce udělat v rámci možností „co nejvíce chyb a špatných rozhodnutí“ v terénu, která nás vyškolí a naučí nás příště se rozhodnout jinak a pohybovat se s hosty efektivněji, plynuleji a především bezpečněji.

Pro zajímavost si zde zkusím vzpomenout na pár zkouškových túr, které jsme v Tatrách na podzim 2024 šli:

• Puškášov pilier na Rumanov štít s následným traverzem na Zlobivú
• Kuttové platně na Batizovský štít s přechodem přes Gerlachovské sedlo na Gerlach a sestu Gypsim
• Vidlový hrebeň
• Puškášov pilier na Čierny štít a dále přes Čierne veže, Vyšnou Baranou strážnicu na Baranie rohy a dolu na Brnčálu
• Různé VI-VII v Galerce Ostrvy v pohorkách a rukavicích a v totální kose
• A další podobné srandy

K tomu si připočtěte zkoušky všemožně komplikovaných lanových záchranek. Samozřejmě v dost nekompromisním časovém limitu. Jízda.

Naše první túry jako polovodiči jsme si střihli hned bezprostředně po aspirantkách, kdy ČAHV organizovala „evaluák“ pro všechny aspi na Zbojanďe. Tohle byly čtyři dny ve stylu: „štípni mě, jestli se mi to náhodou nezdá“. Představte si, že něčemu obětujete třetinu svého života. Vykašlete se na školu s tím, že si ze svého koníčku chcete udělat job a ono se to pomalu začíná plnit.

Zároveň nás ale tenhle kurz pěkně vrátil na zem. Najednou jsi na túře a na laně máš přivázané reálné hosty, kteří 100 % důvěřují jakémukoliv tvému rozhodnutí a očekávají, že „za svoje prachy“ dostanou top-strop zážitek. Už za sebou nemáte zkušené horolezce, který vám jen simulujou klienty a kdykoliv si můžete říct teď na chvilku „stop hry“. Trochu psychiatrie. Je to ale pecka, přesně o tomhle jsem snil!

Foto v textu: Lukáš Ondrášek