Setkání s ledním medvědem a obětované vybavení

Jo, podmínky byly super. Měli jsme celou dobu jasno a bezvětří. Teploty se pohybovaly od -10 do -25°C, takže nic hrozného. Hlavně chci pochválit celou skupinu, všichni šlapali jako hodinky a neměli jsme žádné zdravotní problémy. Situace, která nám ušetřila minimálně půlden, bylo zrušení jednoho noclehu pod střechou. Před výpravou jsme měli spát dvě noci v Longyearbyenu, ale nakonec jsme to skrouhli jen na  jedno přespání. Nějak jsme se shodli, že lepší než platit 100 euro, tak že už přespíme venku. Další extra den jsme nabrali díky vyzvednutí z ledu. Loď nemohla zajet do fjordu, kam jsme potřebovali, tak nás musela nabrat na místě, kam se jde o 1 den kratší dobu.

Je to zajímavý kus výbavy, něco mezi sněžnicemi a běžkami. Na rovině jsou super, pokud je hlubší sníh, tak dobře poslouží. Příští rok je budeme určitě brát na přechod jezera Inari. Je to rovinka zasněžená sněhem = ideál. Do kopcovitého nebo zvlněného terénu bych si ale vzal skialpy nebo sněžnice. Tyhle lyže nemají moc hrany a tak se na nich blbě překonávají terénní nerovnosti. Šli jsme na nich asi půlku trasy a pak jsme pokračovali pěšky.

Myslím, že to všichni vychytali dobře. Opravdu jsme přípravu nepodcenili a každý kus výbavy jsme řešili. Hlavně boty, péřovku, rukavice, svrchní vrstvu a věci na spaní. Ale popravdě, když je v noci 25 pod nulou, člověk drží venku dvě hodiny hlídku a moc se nehýbe, tak mu začne být chladno i v péřovém obleku. My jsme měli fakt štěstí, že nefoukalo. Reálně jsme měli výbavu tak do teploty -30 °C, ale kdyby foukalo, velmi by mě zajímalo, jak bychom se s tím poprali. Jediným problémem byl Víťův omrzlý ukazováček, ale to nebylo nekvalitní výbavou jako spíš podceněním.

Bylo to zajímavé. Pokud to jde aspoň trochu takhle pojmenovat, tak to bylo poklidné setkání.

Medvěda, přesněji mládě (2-3 roky, cca 200 kg), jsme potkali v sedm ráno po budíčku, zrovna když jsme vstávali. Medvěd byl zpozorován půl kilometru od nás. Ve chvíli, kdy se blížil, jsme byli všichni venku před stany. Naše stany nebyly v jeho trajektorii, ale obrovský červený stan pro 10 lidí samozřejmě vyvolá zájem. Na medvěda jsme vystřelili 3 dělobuchy, abychom ho odehnali. Bohužel světlice nezabraly. Medvěd byl mládě, takže byl hodně zvědavý. Když nezabraly světlice, odešli jsme od stanů opačným směrem, než byla jeho trasa. Medvěd očuchal stany, všechny shodil, čímž poničil jak stany, tak spacáky. Když nenašel žádné jídlo a odpadky, které byly 200 m od stanů, pokračoval dál.

Důležité je, že se nikomu nic nestalo - ani medvědovi, ani nám. Již od prvního pohledu šlo poznat, že medvěd je pouze zvědavý. Nebyl vůbec agresivní. O nás se vůbec nezajímal. Když nenašel nic zajímavého k snědku, vydal se poklidným tempem dál, po své trase.

To je pravda, ale my jsme měli pro takové případy plán B. Byli jsme dobře oblečení, takže kdyby všechno zničil, určitě bychom hned nezmrzli. Zavolali bychom si pomoc sateliťákem. Do údolí kde jsme se nacházeli, může přijet sněžný skútr, loď nebo vrtulník. Navíc jsme zjistili, že když člověk vyběhne asi do půlky kopce, tak většinou chytne mobilní signál.

Hlavně jsme se chtěli plně vyhnout situaci, že by se medvědovi něco stalo. Přeci jen, my jsme tam jenom na návštěvě a v žádném případě bychom ho nechtěli zranit natož zabít, nedejbože kvůli několika kusům výbavy. Jo, ze začátku jsme se snažili držet pozice a nepustit ho ke stanům, ale po neúspěchu dělbuchů jsme od nich odstoupili. Dále se dělo to, co jsem popsal výše.

Ve výsledku jsme měli u sebe dvě pušky - Mauserky a kdyby bylo třeba, samozřejmě  bychom je nejspíše použili. Jsme ale rádi, že se nikomu, jak medvědovi ani nám nic nestalo a mohli jsme si jít každý po svém.

Základním předpokladem bezpečí je, aby se medvěd necítil ohrožen, takže je dobré postavit stany na velkém prostranství, aby nás mohl obejít. No a pak dát daleko od stanů to, co ho zajímá - jídlo a odpadky. Dopadlo to podle očekávání - když nenašel nic zajímavého, odešel.

Jeden stan byl roztrhaný totálně, ten si vzal do zubů a rozpáral ho. U dalšího stanu polámal hůlky a trochu potrhal tropiko, ale dalo se to provizorně spravit. Jakému stanu ale musím vzdát hold, je Altai. Do toho se snažil dostat asi 5 minut, chodil po něm s těmi svými drápy, chytal ho do zubů, tahal ho a nic se mu nestalo! Rupla jenom středová tyč, ale látka měla jen tři malé dírky. Nechápu to, vůbec jsem nečekal, že to přežije.

Smutný příběh byly spacáky. Po příchodu do tábora to tam vypadalo spíše jako v kurníku :D. Všude bylo samé peří. Stačilo, aby se po spacácích prošel a s těmi jeho drápy na nich samozřejmě udělal velké díry. No co, postavili jsme zpátky Altai a holky si daly dvě hodiny vyšívání. Zašily díry, které se zašít daly a provizorně je přelepily stříbrnou páskou. Dva spacáky byly úplně zničené, ale vzhledem k tomu, že jsme měli jeden navíc a další spacák byl vždy volný, protože člověk na hlídce chodí kolem stanů a není ve spacáku, tak to nějak vyšlo.

My jsme měli program a cíl jasný, to jsme neměnili. Chyběly nám už jen dva dny do Pyramidenu, takže jsme to chtěli dojít. Celá story s medvědem nás zpozdila asi jen o tři hodiny. Takže jsme večer šli déle do noci (pokud se to tak dá nazvat, je tam furt světlo).

Nějaké změny v chování byly. Od té doby jsme spali plně oblečení a poslední tábor jsme postavili opravdu daleko ve vnitrozemí, více na kopci. Byli jsme jak na hradbách. Medvěd by musel přijít hodně zespodu a viděli bychom ho na kilometr.

Na druhou stranu, potom co jsme o té situaci diskutovali, shodli jsme se, že jsme to zvládli dobře. Nikdo neměl vlastně ani strach, měli jsme klidnou hlavu. Kdybychom potkali medvěda znova, pravděpodobně by to dopadlo podobně dobře.

Většina z nás měla v hlavě cíl dojít do Pyramidy. Když jsme misi splnili, byla naše míra dobrodružství naplněna a nikomu se už nechtělo chodit po okolních kopečcích. Našli jsme super zázemí v podobě starých ruských ubytoven. Tam jsme si každý den natahali uhlí z dolů a topili s ním. Někdo si šel projít osadu Pyramiden, někdo si vyběhl na vrchol hory nad ní. Taky jsme se prošli do okolních údolí, ale většinou jsme se celý den váleli, hráli Bang, Krycí jména a jedli... V dnešní době lidi nejsou zvyklí na nicnedělání. Tady nebylo na výběr, byli jsme opravdu v jednom z nejzapadlejších míst na světě. Venku minus 20 a okolo vůbec nic. Bylo to super.